OSTROV LHÁŘŮ - E. Lockhartová (WE WERE LIARS) - Recenze
Hned na obálce této knihy stojí: Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!
..konec knihy se přece ani čtenářům neprozrazuje tak nač lhát?
na zadní části knihy je napsáno:
Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - Lhářů -,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.
MŮJ KOMENTÁŘ:
Když jsem si přečetla zadní stranu knihy čekala jsem spoustu textu o tom, o čem kniha alespoň z části je a co od ní můžu čekat. Když jsem si přečetla pár řádků ve zkrácených slovech, probudila se ve mě zvědavost si ji přečíst, a přece v každém z nás se musí probudit touha číst o něčem jako je - soukromý ostrov, pravá láska, tajemství a lži...
Když to o trochu přiblížím, příběh je o dokonalé rodině ze které pochází Candence a její lháři - Mirren, Johnny a Gat. Každé léto se tato rodina schází na ostrově jménem Beechwood kde nechybí přepych, kouzlo ostrova, 4 luxusní sídla, lodě a jachty, svoboda a služebnictvo. Zní to jako sen, že? Zdá se, že je všechno perfektní do chvíle než si uvědomíme, že peníze hýbou světem a z lidí dělají bezcitné bytosti.
Celé je to lež. Protože pravda může bolet. A ona bude.
Já osobně jsem se ze začátku ztrácela v samotné rodině Sinclairových naštěstí jsem zavčas objevila rodokomen rodiny na konci knihy, který mi pomohl se v tom orientovat o něco lépe.
Do knihy jsem se tak začetla, že jsem přestala vnímat realitu kolem sebe a nemohla se od děje odtrhnout. Je to emotivní a realistický příběh a mě zasáhl natolik, že ke konci knihy jsem pár minut zírala do stěny se slzami v očích a čekala jsem, až se konečně vzpamatuju. Po chvíli jsem došla k závěru: knihu musím přečíst ještě jednou uvědomila jsem si totiž, že mi autorka dala dva pohledy na knihu. Jeden pohled před neznámým koncem a ten druhý po jasném konci :):) důvodem toho je, že autorka po celou tu dobu dávala malé indicie, kterých si čtenář může všimnout a z toho odvodit konec. :): a ať jsem jakkoliv při prvním čtení zkoumala každou větu, aby mi nic neuniklo konec byl pro mě tak jako tak naprosto šokující.
A tak všem mým známým kterým jsem o knize říkala a ti následně hladově loudili po informaci, jak to vlastně dopadlo jsem jenom s úsměvem na rtech řekla: Nebudu ti lhát a prostě si to přečti. :):)
CITÁTY Z KNIHY:
"Pozorovali jsme oblohu. Bylo na ní tolik hvězd, že to vypadalo jako slavnost, velký a tajný večírek, který galaxie pořádá na oslavu toho, že šli lidi konečně spát."
"Když chcete žít někde, kde se lidé nebojí myší, nemůžete žít na zámku."
"Vždycky udělej to, co se bojíš udělat."
"Nepřijímej zlo, který můžeš změnit."
..konec knihy se přece ani čtenářům neprozrazuje tak nač lhát?
na zadní části knihy je napsáno:
Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - Lhářů -,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.
MŮJ KOMENTÁŘ:
Když jsem si přečetla zadní stranu knihy čekala jsem spoustu textu o tom, o čem kniha alespoň z části je a co od ní můžu čekat. Když jsem si přečetla pár řádků ve zkrácených slovech, probudila se ve mě zvědavost si ji přečíst, a přece v každém z nás se musí probudit touha číst o něčem jako je - soukromý ostrov, pravá láska, tajemství a lži...
Když to o trochu přiblížím, příběh je o dokonalé rodině ze které pochází Candence a její lháři - Mirren, Johnny a Gat. Každé léto se tato rodina schází na ostrově jménem Beechwood kde nechybí přepych, kouzlo ostrova, 4 luxusní sídla, lodě a jachty, svoboda a služebnictvo. Zní to jako sen, že? Zdá se, že je všechno perfektní do chvíle než si uvědomíme, že peníze hýbou světem a z lidí dělají bezcitné bytosti.
Celé je to lež. Protože pravda může bolet. A ona bude.
Já osobně jsem se ze začátku ztrácela v samotné rodině Sinclairových naštěstí jsem zavčas objevila rodokomen rodiny na konci knihy, který mi pomohl se v tom orientovat o něco lépe.
Do knihy jsem se tak začetla, že jsem přestala vnímat realitu kolem sebe a nemohla se od děje odtrhnout. Je to emotivní a realistický příběh a mě zasáhl natolik, že ke konci knihy jsem pár minut zírala do stěny se slzami v očích a čekala jsem, až se konečně vzpamatuju. Po chvíli jsem došla k závěru: knihu musím přečíst ještě jednou uvědomila jsem si totiž, že mi autorka dala dva pohledy na knihu. Jeden pohled před neznámým koncem a ten druhý po jasném konci :):) důvodem toho je, že autorka po celou tu dobu dávala malé indicie, kterých si čtenář může všimnout a z toho odvodit konec. :): a ať jsem jakkoliv při prvním čtení zkoumala každou větu, aby mi nic neuniklo konec byl pro mě tak jako tak naprosto šokující.
A tak všem mým známým kterým jsem o knize říkala a ti následně hladově loudili po informaci, jak to vlastně dopadlo jsem jenom s úsměvem na rtech řekla: Nebudu ti lhát a prostě si to přečti. :):)
CITÁTY Z KNIHY:
"Pozorovali jsme oblohu. Bylo na ní tolik hvězd, že to vypadalo jako slavnost, velký a tajný večírek, který galaxie pořádá na oslavu toho, že šli lidi konečně spát."
"Když chcete žít někde, kde se lidé nebojí myší, nemůžete žít na zámku."
"Vždycky udělej to, co se bojíš udělat."
"Nepřijímej zlo, který můžeš změnit."
Komentáře
Okomentovat