ŘBITOV ZVÍŘÁTEK - Stephen King - Recenze
Psal se rok 1983 a King vydal svou novinku nesoucí název „Pet Sematary“. To já ani nebyla na světě a tenhle knižní příběh už získával ocenění. Později byl natočen a v letošním roce se dostává do kin.
Je tomu 36 let a mě se do ruky dostává moje první kniha od Kinga.
Upřímně? Vůbec nevím kde začít, jelikož se bohužel řadím k tomu minimu čtenářů, které King svým psaním moc nenadchl. Nejspíš takhle recenze bude velmi osobní a asi málo čtenářů semnou bude souhlasit, ale přesto to chci napsat, tak jak to cítím.
Určitě je velmi zásadní kdy tuhle knihu čtete. Jestliže knihu čtete přes den, ztrácí ono kouzlo té „strašidelnosti“, když si k ní však sednete večer a do uší si pustíte jakoukoliv strašidelnou hudbu, jste jednoduše pohlceni. Já osobně to vzdala asi po třech kapitolách a s útěkem do postele jsem dobrou hodinu nemohla usnout, když jsem tedy chtěla ke čtení knihy vrátit, strach mi to nedovolil.
Příběh mi však ale přišel zbytečně táhlý první půlka knihy je prakticky jenom o tom, jak se klasická americká rodinka přestěhuje z Chicaga na venkov.
Na začátku sice byla jedna strašidelná scénka, ale tak nějak jsem nepochopila co měl mladý student jménem Victor Pascow společného s celým tím dějem nakonec, asi tak jako jsem nepochopila proč je všude vyobrazován kocour Church, když kočka v ději postrádala na významu a kniha nese název Řbitov zvířatek přestože celá záležitost se děje spíš na mikmackém pohřebišti nebo-li na indiánské „hoře“ a vše je opředeno pradávnou kulturou.
A měsíce se táhly a děj se vlekl.
Kniha se tedy přehoupne do druhé poloviny děje, kde minimálně „5 kapitol“ čteme o tom co ASI hlavní hrdina Luis udělá a přitom je jasné, že to udělá a dalších minimálně „5 kapitol“ věnujeme tomu jak to teda dělá.
Celkově děj je velmi předvídatelný, tudíž jsem ani na konci nebyla překvapená, jak to celé dopadne spíš jsem se jenom dozvěděla JAK se to stane. Bohužel mi za celou tu dobu ani americká rodinka nepřirostla nijak k srdci, takže když už to vyústí v dramatický závěr nijak mě to nemrzelo. A závěr je celkově osekaný do 8mi stran a neuzavřený konec, ještě k tomu všemu je neuzavřený takovým způsobem, že člověk nemá ani šanci si domyslet jak to pravděpodobně dopadlo.
Za mě jsem teda asi zklamaná nebo co :D, možná to bylo přílišným očekáváním od této knihy anebo jsem jenom nebyla ve správném rozpoložení, to totiž jinak není možný. :D
Řbitov zvířatek nebo-li kniha o smrti, která se hodně věnuje tomuto tématu, nemůžu absolutně vytknout jakésik zvláštní napětí a výborně popsanou pochmurnou atmosféru. Jestliže vám King popisuje pach hlíny buďte si jistí, že ji zaručeně ucítíte asi tak jako mrtvolný zápach táhnoucí se přímo za Vámi.
Je tomu 36 let a mě se do ruky dostává moje první kniha od Kinga.
Upřímně? Vůbec nevím kde začít, jelikož se bohužel řadím k tomu minimu čtenářů, které King svým psaním moc nenadchl. Nejspíš takhle recenze bude velmi osobní a asi málo čtenářů semnou bude souhlasit, ale přesto to chci napsat, tak jak to cítím.
Určitě je velmi zásadní kdy tuhle knihu čtete. Jestliže knihu čtete přes den, ztrácí ono kouzlo té „strašidelnosti“, když si k ní však sednete večer a do uší si pustíte jakoukoliv strašidelnou hudbu, jste jednoduše pohlceni. Já osobně to vzdala asi po třech kapitolách a s útěkem do postele jsem dobrou hodinu nemohla usnout, když jsem tedy chtěla ke čtení knihy vrátit, strach mi to nedovolil.
Příběh mi však ale přišel zbytečně táhlý první půlka knihy je prakticky jenom o tom, jak se klasická americká rodinka přestěhuje z Chicaga na venkov.
Na začátku sice byla jedna strašidelná scénka, ale tak nějak jsem nepochopila co měl mladý student jménem Victor Pascow společného s celým tím dějem nakonec, asi tak jako jsem nepochopila proč je všude vyobrazován kocour Church, když kočka v ději postrádala na významu a kniha nese název Řbitov zvířatek přestože celá záležitost se děje spíš na mikmackém pohřebišti nebo-li na indiánské „hoře“ a vše je opředeno pradávnou kulturou.
A měsíce se táhly a děj se vlekl.
Kniha se tedy přehoupne do druhé poloviny děje, kde minimálně „5 kapitol“ čteme o tom co ASI hlavní hrdina Luis udělá a přitom je jasné, že to udělá a dalších minimálně „5 kapitol“ věnujeme tomu jak to teda dělá.
Celkově děj je velmi předvídatelný, tudíž jsem ani na konci nebyla překvapená, jak to celé dopadne spíš jsem se jenom dozvěděla JAK se to stane. Bohužel mi za celou tu dobu ani americká rodinka nepřirostla nijak k srdci, takže když už to vyústí v dramatický závěr nijak mě to nemrzelo. A závěr je celkově osekaný do 8mi stran a neuzavřený konec, ještě k tomu všemu je neuzavřený takovým způsobem, že člověk nemá ani šanci si domyslet jak to pravděpodobně dopadlo.
Za mě jsem teda asi zklamaná nebo co :D, možná to bylo přílišným očekáváním od této knihy anebo jsem jenom nebyla ve správném rozpoložení, to totiž jinak není možný. :D
Řbitov zvířatek nebo-li kniha o smrti, která se hodně věnuje tomuto tématu, nemůžu absolutně vytknout jakésik zvláštní napětí a výborně popsanou pochmurnou atmosféru. Jestliže vám King popisuje pach hlíny buďte si jistí, že ji zaručeně ucítíte asi tak jako mrtvolný zápach táhnoucí se přímo za Vámi.
Komentáře
Okomentovat